Jak psa v autě správně zajistit
Čeští řidiči často berou psa na dovolenou nebo na víkendový výlet bez větší přípravy, právě tady ale vzniká nejvíc rizik. Pes nesmí být v autě volně pohybující se „spolujezdec“. Při prudkém brzdění nebo nárazu se i několikanásobně lehčí zvíře mění v nebezpečný předmět, který může zranit sebe i lidi v autě.
Podle pravidel silničního provozu musí mít řidič zvíře zajištěné tak, aby neohrožovalo bezpečnost jízdy. V praxi to znamená využít přepravku, klec, autosedačku pro psy, oddělovací mříž nebo speciální bezpečnostní postroj připnutý k pásu. Nejde jen o pohodlí. Pokud pes během jízdy skáče mezi sedadly nebo se snaží dostat k řidiči, může způsobit nehodu i při krátké cestě přes město.
Z pohledu bezpečnosti se jako nejspolehlivější řešení u menších psů doporučuje pevná přepravka umístěná na podlaze za předními sedadly nebo připoutaná na zadním sedadle. U větších psů bývá vhodný zavazadlový prostor oddělený mříží. Důležité je, aby pes měl dostatek prostoru pro přirozenou polohu, ale zároveň nemohl při prudkém pohybu v autě létat ze strany na stranu.
Co říká praxe: pokuty, rizika a nejčastější chyby
Za nezajištěné zvíře v autě může řidič dostat pokutu, protože se dopouští přestupku proti bezpečnosti provozu. V blokovém řízení jde nejčastěji o nižší stovky až nižší tisíce korun, ve správním řízení může být sankce vyšší. Přesná výše se liší podle okolností, policie ale řeší především to, zda pes mohl omezit řidiče při řízení.
V běžném provozu policisté narážejí hlavně na tři chyby: pes sedí volně na klíně, běhá po kabině nebo je jen „nějak“ připnutý k obojku. To je problém zejména při nehodě. Obojek není pro připoutání v autě vhodný, protože při prudkém trhnutí může psa poranit v krku. Bezpečnější je postroj navržený přímo pro jízdu autem, ideálně s testovaným uchycením.
Rizikem není jen pokuta. Při nehodě může volně se pohybující pes vyděsit řidiče, znemožnit ovládání volantu nebo zablokovat pedály. V případě nárazu pak hrozí zranění i ostatním cestujícím. V praxi se ukazuje, že i malý pes o hmotnosti kolem 5 kilogramů může při čelním nárazu rychlostí 50 km/h vyvinout sílu odpovídající desítkám kilogramů. Proto se vyplatí nepodceňovat ani krátkou trasu k chatě.
Jak připravit psa na delší cestu
Na dovolenou se psem je lepší myslet dřív než den před odjezdem. Zvíře by mělo být na jízdu zvyklé, a to ideálně postupně. U psů, kteří autem běžně nejezdí, pomáhají kratší trasy v délce 10 až 15 minut, během nichž si pes spojí auto s klidem, nikoli se stresem. U citlivějších jedinců je vhodné nacvičit i nastupování a vystupování, aby celá situace probíhala bez chaosu.
Před odjezdem by pes neměl dostat velkou porci krmiva. Obvykle se doporučuje krmit s odstupem alespoň 2 až 3 hodin před cestou, u náchylných psů i déle. Snižuje se tím riziko zvracení a nevolnosti. Naopak voda musí být k dispozici pravidelně, zejména v letních měsících. Praktické je mít s sebou cestovní misku nebo láhev s nástavcem.
Majitelé často zapomínají na dokumenty. Při cestě do zahraničí je nutné mít platný pas zvířete, čip a očkování proti vzteklině. V některých zemích se kontroluje i datum posledního očkování a případně odčervení. Pokud pes cestuje sám s jedním z členů rodiny, je užitečné mít u sebe také kontakt na veterináře a kopii očkovacího průkazu.
Do auta se vyplatí přibalit i základní výbavu:
- vodítko a náhubek,
- obal na očkovací průkaz nebo pas,
- misku na vodu,
- zásobu vody,
- deku nebo pelíšek s vůní domova,
- sáčky na exkrementy,
- ručník pro případ deště nebo zablácení.
Horko v autě je pro psa větší problém než pro člověka
Letní cestování se psem má jedno zásadní pravidlo: auto se nesmí proměnit v uzavřenou pec. Psi se nepotí jako lidé, chladí se hlavně dýcháním, a proto je pro ně přehřátí mnohem rychlejší a nebezpečnější. V zaparkovaném autě může teplota stoupnout během několika minut o desítky stupňů, a to i když je venku „jen“ kolem 25 °C.
Zvíře nikdy nenechávejte v odstaveném autě bez dozoru, ani „na chvíli“. Stačí deset minut a situace se může stát kritickou. Pokud je nutné zastavit, musí někdo u psa zůstat, nebo je lepší zvíře vzít s sebou. U delších cest je vhodné plánovat přestávky přibližně každé 2 až 3 hodiny. Pes si protáhne nohy, napije se a vyvětrá se mimo kabinu.
V autě pomáhá stínění oken, klimatizace nastavená rozumně a nepřímý proud vzduchu. Neměl by foukat přímo na psa, protože to může vést k podráždění nebo přechlazení. Pokud je zvíře v kufru, je potřeba hlídat také cirkulaci vzduchu. U některých vozů pomůže pootevřený přístup vzduchu přes mříž, ale vždy musí být zachována bezpečnost a nemožnost útěku.
Jak poznat, že pes cestu nezvládá
Ne každý pes snáší jízdu autem stejně. Někteří jsou v klidu, jiní sliní, třesou se nebo zvracejí už po několika minutách. Cestovní nevolnost je častější u mladých psů a u zvířat, která nemají s jízdou dost zkušeností. Pokud pes při každé jízdě panikaří, je vhodné řešit situaci s veterinářem. Existují přípravky i behaviorální postupy, které mohou pomoci, ale nikdy by se neměly nasazovat bez konzultace.
Varovnými signály jsou nadměrné slinění, zrychlené dýchání, kňučení, neklid, odmítání lehnout si nebo zvracení. V takovém případě je dobré zastavit na bezpečném místě, vyvětrat, nabídnout vodu a nechat psa chvíli v klidu. Pokud potíže přetrvávají opakovaně, není dobré je přecházet. Stres se totiž může s každou další jízdou zhoršovat.
Pomáhá i to, když pes dostane v autě známé místo. Mnoha zvířatům prospívá jejich vlastní deka nebo podložka, která nese známý pach. Někteří majitelé používají i feromonové přípravky ve spreji, které mohou u citlivých psů snížit napětí. Vždy je ale potřeba vyzkoušet je předem, nikoli až v den odjezdu na dovolenou.
Kam psa v autě umístit podle velikosti a typu vozu
Neexistuje jedno univerzální řešení pro všechny psy ani pro všechna auta. Malý pes v hatchbacku potřebuje jiný způsob přepravy než velký pes v kombíku nebo SUV. V menších autech bývá praktičtější pevná přepravka na zadním sedadle nebo na podlaze, zatímco v rodinných vozech je častou volbou oddělený zavazadlový prostor s mříží.
U psů do zhruba 10 kilogramů bývá vhodná menší přepravka, která se dá stabilně upevnit bezpečnostním pásem. U středně velkých psů je důležitý pevný postroj a správná délka připnutí, aby pes nemohl při prudkém brzdění narazit do sedadla před sebou. Velcí psi potřebují především stabilní prostor, protiskluzovou podložku a dost místa na ležení.
Majitelé si často myslí, že pes v kufru je automaticky v bezpečí. To ale platí jen tehdy, pokud je zavazadlový prostor oddělený od kabiny mříží nebo pevnou přepážkou. Volný prostor v kufru bez zajištění je při nehodě stejně nebezpečný jako volný pes na zadním sedadle. Správné řešení se vždy odvíjí od velikosti psa, délky cesty a typu vozu, ale jedno pravidlo platí pro všechny: zvíře musí být zajištěné tak, aby neohrožovalo sebe ani posádku.
