Co vlastně znamená „používat nástroje“
Ve vědě se za používání nástrojů obvykle považuje situace, kdy zvíře vezme předmět z prostředí a využije ho k dosažení cíle, který by bez něj zvládlo hůř nebo vůbec ne. Nejde tedy jen o náhodné posouvání kamene nebo větve, ale o cílené jednání. Typický příklad? Šimpanz, který si vezme klacík, zbaví ho listí a zasune ho do termitiště, aby z něj vytáhl potravu.
Takové chování je pro vědce důležité hned z několika důvodů. Ukazuje schopnost plánování, učení nápodobou i individuálního řešení problémů. U některých druhů navíc existují „místní tradice“: zvířata v jedné populaci používají nástroje pravidelně, zatímco jiná populace téhož druhu nikoli.
Primáti: nejznámější mistři improvizace
Mezi nejlépe zdokumentované uživatele nástrojů patří primáti, zejména šimpanzi. V Africe je vědci pozorují při lovu termitů, sbírání mravenců, rozbíjení ořechů i při nabírání vody pomocí listů nebo mechu. Šimpanzi v západní Africe například pravidelně používají kameny jako kladiva a kovadliny k rozbíjení tvrdých ořechů Panda oleosa nebo Coula edulis. V některých lokalitách jde o chování staré stovky generací.
Dobře známí jsou i kapucíni. Tihle jihoameričtí opice používají kameny k rozbíjení ořechů a semínek a v některých skupinách se dokonce naučili vybírat vhodnou velikost i tvar nástroje. Výzkumy v Brazílii ukázaly, že kapucíni nejsou jen „silní rozbíječi“, ale že dokážou rozlišovat, kdy je lepší větší kámen a kdy přesněji padnoucí menší kus.
Orangutani zase často pracují s větvemi jako s nástroji na zkoumání okolí, sběr hmyzu nebo jako s pomocí při pohybu v korunách stromů. V zajetí i ve volné přírodě si umějí upravit listy na improvizované rukavice, deštníky proti dešti nebo „sondy“ k osahání neznámých předmětů.
- Šimpanzi – klacíky na termity, kameny na ořechy, listy jako houbičky.
- Kapucíni – kameny na rozbíjení tvrdých plodů a semen.
- Orangutani – větve a listy k získávání potravy a ochraně.
Ptáci, kteří překvapí přesností i plánováním
Inteligence spojená s nástroji není výsadou savců. Velmi silně se o ní mluví u krkavcovitých ptáků, hlavně u novokaledonských vran. Tyto vrány patří mezi nejstudovanější ptačí druhy na světě, protože si dokážou vyrábět háčky z větviček nebo listů pandanů a vytahovat jimi larvy z úkrytů ve dřevě. V laboratořích i v přírodě byly pozorovány případy, kdy si vrána nástroj nejprve upravila a teprve potom použila.
Jeden z nejslavnějších experimentů ukázal vrány, které si uměly vyrobit vhodnější nástroj z většího kusu materiálu. V jiném testu dokázaly s pomocí několika kroků získat potravu, která byla mimo přímý dosah. To je pro vědce důležité, protože naznačuje nejen schopnost reagovat na podnět, ale i určitý stupeň plánování.
Podobně působivé jsou i datlovití pěvci, například strakapoudi či datli, kteří sice nástroje nevyrábějí v takové míře jako vrány, ale pracují s prostředím velmi efektivně. U některých druhů krkavcovitých se navíc prokázalo, že si nástroje odkládají na později, což je další známka pokročilého kognitivního chování.
Moře plné vynálezců: delfíni, vydry a chobotnice
Nástrojové chování není omezené jen na souš. V moři i v řekách se s ním setkáváme překvapivě často. Téměř ikonickým příkladem jsou delfíni skákaví v oblasti Shark Bay v západní Austrálii. Některé samice si na zobák nasazují mořské houby a takto chráněné „čumáky“ používají při hledání ryb na dně. Houba funguje jako ochrana proti poranění o kameny, korály nebo jedovaté živočichy.
Dalším známým případem jsou mořské vydry. Ty si na břiše drží kámen a pomocí něj rozbíjejí lastury, slávky nebo ježovky. Vydry patří mezi málo živočichů, kteří nástroj skutečně nosí u sebe a opakovaně používají. V některých populacích si dokonce oblíbily konkrétní kameny, které si opakovaně uchovávají v kožním záhybu pod přední tlapou.
Velmi chytré chování vykazují i chobotnice. Na rozdíl od savců nebo ptáků jejich „nástrojová“ aktivita často nespočívá ve výrobě nástrojů, ale v jejich využití k ochraně. Chobotnice kokosová například sbírá skořápky kokosových ořechů, přenáší je na větší vzdálenost a používá je jako přenosný úkryt. Vědci ji poprvé detailně popsali na konci prvního desetiletí 21. století a šlo o jeden z nejpřesvědčivějších důkazů, že i bezobratlí mohou vykazovat velmi sofistikované chování.
- Delfíni skákaví – používají mořské houby jako ochranu při lovu.
- Mořské vydry – rozbíjejí kořist kameny.
- Chobotnice kokosová – přenáší skořápky a využívá je jako úkryt.
Hmyz a menší druhy: inteligence, která se snadno přehlédne
U menších živočichů bývá nástrojové chování méně nápadné, ale o to zajímavější. Některé druhy vos a včel dokážou využívat části rostlin, bláto nebo pryskyřici při stavbě hnízd a při obraně. Není to sice „nástroj“ v lidském smyslu, ale jde o cílené používání materiálu z okolí k řešení konkrétního problému.
Výzkumy z posledních let se soustředí také na ryby. U některých druhů bylo pozorováno, že používají kameny nebo tvrdé povrchy k rozbíjení potravy. To dlouho nebylo považováno za možné, protože ryby nemají končetiny ani klasický úchop. Přesto se ukazuje, že i v této skupině existují překvapivě flexibilní strategie.
Právě u menších nebo méně nápadných druhů je pro biology těžké oddělit instinkt od skutečné inovace. Rozhodující je opakované pozorování, experimenty a srovnání různých populací. Pokud stejný druh v jedné oblasti nástroj používá a jinde ne, je to silný argument pro učení a kulturní přenos.
Proč je používání nástrojů pro vědce tak důležité
Schopnost používat nástroje je jedním z nejsilnějších znaků vyšší kognice, ale sama o sobě ještě neznamená „chytrost“ v lidském slova smyslu. Vědci proto sledují i další projevy: paměť, schopnost plánovat, učení od ostatních, řešení nových úkolů nebo schopnost přizpůsobit se změnám prostředí. Teprve souhra těchto vlastností dává ucelenější obraz.
Je také důležité, že nástrojové chování vzniklo v evoluci mnohokrát nezávisle. U primátů, ptáků, mořských savců i hlavonožců jde o různé anatomické i ekologické podmínky, které vedly ke stejnému výsledku: zvíře využívá předmět z okolí k vlastní výhodě. To je pro biology silný důkaz, že inteligence není jedna univerzální vlastnost, ale soubor schopností, které se vyvíjejí podle potřeby.
U člověka je používání nástrojů mimořádně rozvinuté, protože jsme na něm vystavěli celou civilizaci. V živočišné říši ale nejsme sami, kdo dokáže improvizovat, učit se a předávat zkušenost dál. Z pohledu přírody je spíš pozoruhodné, kolikrát se stejný princip objevil znovu, i když každý druh k němu došel po vlastní cestě.
