Yosemite: žulové stěny, vodopády a sekvoje
Kalifornský Yosemitský národní park je jedním z nejznámějších přírodních území na světě a ročně do něj míří zhruba 4 miliony návštěvníků. Rozkládá se na ploše přibližně 3 100 km² a jeho dominantou je údolí Yosemite Valley, sevřené žulovými masivy El Capitan a Half Dome. Právě tady vznikly některé z nejslavnějších fotografií americké divočiny.
Park je známý také díky vodopádům, které jsou na jaře v plné síle. Yosemite Falls patří mezi nejvyšší v Severní Americe a měří celkem 739 metrů. V nižších polohách navíc rostou obří sekvoje, jejichž stáří se počítá na stovky i tisíce let. Pro běžného návštěvníka je důležité počítat s tím, že v hlavní sezoně bývá park velmi vytížený a některé vstupy i parkoviště mohou vyžadovat rezervaci.
Banff: tyrkysová jezera a kanadské Skalisté hory
Banff National Park v kanadské provincii Alberta byl založen už v roce 1885 a je nejstarším národním parkem v Kanadě. Patří do oblasti Skalistých hor a proslavil se především jezery s nezaměnitelnou tyrkysovou barvou. Nejznámější z nich, Lake Louise, leží ve výšce asi 1 750 metrů nad mořem a je obklopené ledovci a ostrými horskými štíty.
Celý park zabírá více než 6 600 km² a nabízí přes 1 600 kilometrů turistických tras. Kromě pěší turistiky je Banff vyhledávaný i kvůli zimním sportům, termálním pramenům a možnosti pozorovat divokou zvěř, včetně medvědů grizzly, losů a horských koz. Vzhledem k popularitě oblasti patří mezi nejfrekventovanější místa v Kanadě a v letních měsících bývá potřeba plánovat dopravu i ubytování s velkým předstihem.
Serengeti: nekonečná pláň a velká migrace
Východoafrický Serengeti National Park v Tanzanii je synonymem pro safari. Na ploše asi 14 750 km² se každoročně odehrává jeden z největších přírodních fenoménů planety – velká migrace. Zhruba 1,5 milionu pakoňů, statisíce zeber a gazel putují krajinou za vodou a čerstvou trávou, což přitahuje predátory včetně lvů, hyen a gepardů.
Park je zapsán na seznamu UNESCO a patří k místům, kde lze během jedné cesty vidět mimořádně vysokou koncentraci afrických zvířat. Nejlepší období k návštěvě závisí na tom, co chce člověk vidět: severní část je atraktivní zejména při přechodu řeky Mara, centrální oblasti nabízejí celoroční safari. Pro návštěvníky je důležité dodržovat pravidla pohybu v parku, protože se jedná o chráněné území s volně žijícími šelmami.
Torres del Paine: drsná Patagonie v nejčistší podobě
Torres del Paine v chilské Patagonii patří k nejfotogeničtějším parkům Jižní Ameriky. Rozloha parku činí přibližně 2 400 km² a jeho symbolem jsou žulové věže Torres del Paine, které se tyčí nad jezery, ledovci a stepí. Pro mnoho cestovatelů jde o jednu z nejpůsobivějších krajin na jihu kontinentu.
Park je známý také díky trekingovým trasám W a O, které patří k nejvyhledávanějším v regionu. Trasa W zabere obvykle 4 až 5 dní, delší okruh O přibližně 7 až 9 dní. Počasí je zde velmi proměnlivé a i v létě může silně foukat, pršet nebo sněžit. Návštěvníci tu mohou spatřit guanaka, kondory i pumu, která je v oblasti stále přítomná, i když ji lidé vidí jen výjimečně.
Fiordland: deště, fjordy a nejdivočejší Nový Zéland
Fiordland National Park na jihozápadě Nového Zélandu je největším národním parkem v zemi a zabírá kolem 12 500 km². Patří mezi nejvlhčí oblasti na planetě, což vytváří dramatickou krajinu plnou srázů, vodopádů a hlubokých fjordů. Nejznámější je Milford Sound, který je ve skutečnosti fjordem, nikoli zálivem, a patří k nejnavštěvovanějším místům celé země.
Fiordland je výjimečný také tím, že velká část území zůstává téměř nedotčená lidskou činností. Místní stezky, například Milford Track, jsou považované za jedny z nejkrásnějších dálkových tras na světě. Je ale nutné počítat s omezenou dostupností, rychlými změnami počasí a vysokou vlhkostí. Právě kombinace izolace, vody a hor vytváří atmosféru, kvůli níž se Fiordland pravidelně objevuje na seznamu nejkrásnějších parků světa.
Kruger: africká divočina s dobrou dostupností
Krugerův národní park v Jihoafrické republice patří k nejznámějším safari destinacím světa a zároveň k těm nejdostupnějším. Rozkládá se na ploše zhruba 19 500 km² a je domovem takzvané velké pětky – lva, levharta, slona, nosorožce a buvola. Díky husté síti silnic a ubytování je vhodný i pro cestovatele, kteří nechtějí absolvovat náročnou expedici s terénními vozy.
Park ročně navštíví stovky tisíc lidí a nabízí různé způsoby poznávání, od vlastního řízení auta po organizované safari s průvodcem. Výhodou je relativně stabilní infrastruktura a možnost kombinovat pozorování zvířat s delším pobytem v okolních rezervacích. Nejlepší podmínky pro sledování zvěře bývají v období sucha, kdy se zvířata soustředí kolem vodních zdrojů.
V čem se tyto parky liší a co rozhoduje o jejich kouzlu
Nejkrásnější národní parky světa nemají společný jen status chráněného území. Každý z nich vyniká jiným typem krajiny i jiným způsobem zážitku. Yosemite láká na monumentální žulu a vodopády, Banff na ledovcová jezera, Serengeti na zvířata v pohybu, Torres del Paine na patagonskou drsnost, Fiordland na fjordy a Kruger na snadno dostupné safari. Právě tato pestrost vysvětluje, proč jsou národní parky dlouhodobě jedním z největších lákadel světového cestování.
Při plánování cesty hraje roli také roční období, doprava a míra návštěvnosti. V mnoha parcích už nestačí koupit letenku a vyrazit na místě: v Yosemite mohou být potřeba rezervační systémy, v Banffu je vhodné zajistit ubytování v předstihu a v Serengeti nebo Krugeru rozhoduje o úspěchu výletu správně zvolený termín. Kdo chce vidět co nejvíc, měl by sledovat nejen mapu, ale i sezónní přesuny zvířat, průjezdnost cest a klimatické podmínky.
Největší síla těchto míst spočívá v tom, že i přes vysokou návštěvnost si stále uchovávají schopnost člověka zcela pohltit. Stačí stát pod žulovou stěnou v Yosemite, dívat se na hladinu Lake Louise nebo sledovat stádo pakoňů v Serengeti a je zřejmé, proč právě národní parky patří mezi nejpůsobivější cestovatelské cíle na světě.
