Od semínka rozhoduje načasování i světlo
Pěstování rajčat začíná už v únoru nebo březnu, podle toho, zda mají sazenice růst v bytě, ve vytápěném skleníku nebo jen na parapetu. Semena se vysévají do lehkého, propustného substrátu do hloubky asi 0,5 až 1 centimetr. Při teplotě kolem 22 až 25 °C klíčí obvykle za 5 až 10 dní. Jakmile se objeví děložní lístky, potřebují rostliny co nejvíc světla, jinak se vytahují a slábnou.
Právě nedostatek světla je jednou z nejčastějších chyb domácích pěstitelů. Rajčata pak mají dlouhé tenké stonky, které se snadno lámou a hůř snášejí přesazení. Pokud není k dispozici jižní okno, vyplatí se přisvětlování LED lampou. Odborníci doporučují svítit 12 až 16 hodin denně a držet světlo zhruba 10 až 20 centimetrů nad rostlinami podle typu zdroje.
V této fázi je důležitá i zálivka. Substrát má být vlhký, ne přemokřený. Přelití podporuje padání klíčních rostlin, houbové choroby a uhnívání kořenů. Zkušenější pěstitelé proto zalévají spíš spodem nebo rozprašovačem a větrají, aby kolem sazenic nestál vlhký vzduch.
Přepichování a otužování rozhodují o síle sazenic
Jakmile mají mladé rostliny dva až tři pravé listy, přichází na řadu přepichování do samostatných kelímků nebo květináčů. Rajčata snášejí přesazení dobře a při této příležitosti je možné zasadit stonek o něco hlouběji. Na zasypané části totiž vytvoří nové kořeny, což rostlinu zpevní a zlepší její příjem vody a živin.
Po přepikýrování potřebují sazenice pravidelnou, ale střídmou výživu. Příliš silné hnojení v rané fázi vede k přerůstání nadzemní části na úkor kořenů. V praxi stačí slabý roztok hnojiva jednou za 10 až 14 dní, případně kvalitní výsevní substrát doplněný o jemné živiny. Pokud se listy kroutí nebo blednou, bývá příčinou buď přemokření, nebo nedostatek světla, nikoli hned choroba.
Než sazenice zamíří ven, je nutné je otužit. Tento krok se často podceňuje, přitom rozhoduje o tom, zda se po výsadbě zastaví růst na několik týdnů, nebo se rostlina rychle ujme. Otužování trvá obvykle 7 až 14 dní. Rostliny se postupně vynášejí ven na chráněné místo, nejprve na hodinu, později na celý den. Na noc se vracejí dovnitř, dokud nehrozí chladné noci pod 8 °C.
Výsadba do záhonu: hloubka, rozestupy a opora
Na venkovní stanoviště se rajčata vysazují zpravidla až po „zmrzlých mužích“, tedy v polovině května, v chladnějších oblastech klidně až na konci měsíce. Půda by měla být prohřátá a bez rizika mrazíků. Rajčata potřebují slunné místo, ideálně alespoň 6 až 8 hodin přímého slunce denně, a vzdušný záhon chráněný před silným větrem.
Při výsadbě se vyplatí dodržet rozestupy 50 až 70 centimetrů mezi rostlinami a 80 až 100 centimetrů mezi řádky. Hustší výsadba šetří místo, ale zvyšuje vlhkost v porostu a tím i riziko plísní. Do jamky je možné přidat trochu vyzrálého kompostu, ale čerstvý hnůj rajčatům neprospívá. Podporuje přílišný růst natě a může poškodit kořeny.
Rajčata je vhodné sázet hlouběji, než rostla v kelímku, klidně až po první listy. Ihned po výsadbě potřebují vydatně zalít a přivázat k opoře. U tyčkových odrůd je pevná opora nutností, protože plody umí rostlinu během léta zatížit desítkami kilogramů. Vysoké kolíky, spirály nebo provázkové vedení ve skleníku musí být připravené už při výsadbě, ne až ve chvíli, kdy se stonek začne ohýbat.
Jak předcházet plísním: vzduch, voda a listy bez kontaktu s půdou
Největší hrozbou pro rajčata v českých podmínkách bývá plíseň bramborová. Objevuje se hlavně za teplého a vlhkého počasí, často v červenci a srpnu, kdy noční teploty klesají a na listech zůstává rosa. Nemoc se šíří rychle: nejprve se na listech tvoří hnědé skvrny, později odumírají celé části rostliny a infekce může zasáhnout i plody. V horších letech dokáže zlikvidovat většinu úrody během několika týdnů.
Základní obranou je prevence. Rajčata je třeba zalévat ke kořenům, nikdy přes listy. Nejlepší je ranní zálivka, aby povrch půdy do večera oschnul. Mulč z trávy, slámy nebo štěpky pomáhá udržet vlhkost v půdě, ale nesmí přiléhat přímo ke stonku. V hustém porostu se vyplatí pravidelné vyštipování bočních výhonů a odstraňování spodních listů, které se dotýkají země nebo zbytečně zahušťují keř.
Velmi důležité je také větrání skleníku a fóliovníku. Pokud se vzduch nehýbe, vlhkost stoupá a choroby mají ideální podmínky. Skleník by měl být větraný denně, v horkých dnech klidně po celý den. V uzavřeném prostoru pomáhá i mírné zastínění, protože přehřátí nad 35 °C zpomaluje opylení a rostliny pak hůř nasazují plody.
Pěstitelé, kteří pěstují citlivější odrůdy, mohou využít preventivní postřiky na bázi mědi nebo biologické přípravky s mikroorganismy podporujícími obranyschopnost rostlin. Je ale nutné řídit se návodem na obalu a střídat přípravky, aby si patogeny nevytvořily odolnost. U malých zahrad bývá nejúčinnější kombinace správného sponu, větrání a včasného odstranění napadených listů.
Výživa, zálivka a zaštipování pro větší plody
Rajčata jsou náročná na živiny, zejména na draslík, který podporuje tvorbu plodů a jejich chuť. Naopak přehnaný dusík vede k bujnému růstu listů a menší násadě květů. Proto se po zakořenění hodí hnojivo určené přímo pro rajčata, ideálně s vyšším podílem draslíku a přiměřeným množstvím fosforu. Hnojení se obvykle opakuje jednou za 7 až 14 dní podle typu přípravku a kondice rostlin.
Zálivka má být pravidelná a rovnoměrná. Prudké střídání sucha a přemokření způsobuje praskání plodů a často i hnilobu konců rajčat, známou jako suchá hniloba květů. Ta souvisí hlavně s nedostatkem vápníku v plodu, který rostlina nedokáže dopravit při nepravidelné zálivce. V praxi proto pomáhá udržovat stabilní vlhkost půdy a nepřehánět to s dusíkem.
U tyčkových odrůd se pravidelně vyštipují zálistky, tedy boční výhony vyrůstající z paždí listů. Rostlina pak soustředí energii do hlavního stonku a plodů. U keříčkových odrůd se naopak zálistky obvykle neodstraňují, protože tyto typy mají geneticky nižší vzrůst a plodí na více výhonech. Rozdíl mezi oběma typy je pro úspěch zásadní: tyčkové rajče potřebuje vedení a průběžnou péči, keříčkové je vhodnější pro méně zkušené pěstitele nebo menší plochy.
Sklizeň, která vydrží déle, a co dělat na konci sezony
První plody dozrávají většinou 60 až 90 dní po výsadbě, podle odrůdy a počasí. Rajčata je nejlepší sklízet v plné zralosti, kdy mají sytou barvu a jsou na dotek lehce poddajná. Při dlouhém ponechání na keři se zvyšuje riziko praskání i napadení plísněmi, zejména po deštích. Naopak při očekávaném ochlazení lze sklízet i plody v technické zralosti a nechat je dojít v teple doma.
U vysokých odrůd se v srpnu doporučuje zaštípnout vrchol hlavního stonku nad posledním nasazeným květenstvím. Rostlina pak přestane investovat energii do dalšího růstu a soustředí se na dozrání už vytvořených plodů. V oblastech s kratším létem může tento krok rozhodnout o tom, zda se poslední trsy stihnou vybarvit.
Po skončení sezony je důležité zbytky rostlin odstranit a nenosit napadený materiál na kompost, pokud byly rajčata zasažena plísní. Spory mohou v půdě či na zbytcích přežívat a při příští výsadbě znovu napadnout porost. Záhon je vhodné na podzim vyčistit, doplnit kompostem a na jaře vysadit rajčata na jiné místo než loni. Střídání stanovišť je jednoduchý, ale účinný způsob, jak snížit tlak chorob a udržet úrodu vysokou i v dalších letech.
