Tráva jako běžná součást psího chování
Jíst trávu není u psů nic výjimečného. Podle veterinárních pozorování se s tímto chováním během života setká velká část psů, často bez jakýchkoli dalších potíží. Nejde přitom o „rozmar“ nebo nutně známku nemoci. Psi jsou všežravci s výrazným podílem masožravých vlastností, ale jejich organismus se dokáže vypořádat i s rostlinnou složkou potravy.
Majitelé si psí „pastvu“ všímají hlavně na jaře a v létě, kdy je tráva čerstvá, měkká a snadno dostupná. U některých psů jde jen o pár stébel na procházce, u jiných o opakované a někdy i horečné pojídání většího množství. Samotná skutečnost, že pes trávu žere, ale ještě nic nedokazuje. Důležitější je, jak často to dělá, v jakém množství a zda se přidávají další příznaky.
Proč psi trávu vyhledávají
Veterináři a behavioristé uvádějí několik možných vysvětlení. Jedno z nejčastějších zní jednoduše: pes má na trávu chuť. Chování může být naučené, instinktivní nebo součástí běžného zkoumání okolí. Některým psům prostě chutná textura i vůně čerstvé zeleně, zvlášť pokud je tráva vlhká nebo mladá.
Další možností je, že pes doplňuje vlákninu. Tráva obsahuje vlákninu, která může u části psů podpořit pohyb střev. To ale neznamená, že pes trávu potřebuje jako „léčbu“. Pokud má dlouhodobě chuť na trávu, může to být i signál, že jeho krmivo neodpovídá jeho potřebám nebo že v jídelníčku chybí dostatek vlákniny.
U některých psů se pojídání trávy objevuje při nudy nebo stresu. Typicky jde o psy, kteří mají málo pohybu, jsou dlouho sami nebo jsou nervózní v novém prostředí. Zvlášť na volné procházce pak mohou trávu okusovat opakovaně, protože jim chybí jiná aktivita. V takovém případě nejde o problém žaludku, ale spíš o projev chování.
Existuje i rozšířená představa, že pes jí trávu, když je mu špatně, aby vyvolal zvracení. Část psů skutečně po větším množství trávy zvrací, ale veterinární praxe ukazuje, že to není univerzální pravidlo. Mnoho psů trávu jí a nezvrací vůbec. Není tedy správné automaticky předpokládat, že pes „ví, co dělá“ a že si tím sám řeší žaludeční potíže.
Kdy je to ještě normální a kdy už ne
Za běžné se většinou považuje, když pes na procházce občas několik stébel trávy sní, je jinak v dobré kondici, normálně jí, pije, hraje si a nemá průjem ani opakované zvracení. Krátkodobé okusování trávy bez dalších příznaků bývá spíš součástí běžného chování než důvodem k panice.
Zbystřit byste ale měli ve chvíli, kdy se tráva stane téměř posedlostí. Pokud pes vyhledává trávu opakovaně každý den, nebo ji naopak hltá ve velkém množství, může to ukazovat na problém s trávením, nevolnost, bolest břicha nebo nedostatek živin. Podezřelé je i to, když pes trávu vyhledává náhle, bez zjevné změny prostředí nebo režimu.
Rizikem je také samotné prostředí. Tráva na veřejných plochách může být ošetřená pesticidy, herbicidy nebo hnojivy. Pes tak může kromě trávy pozřít i chemické látky, které jsou pro něj nebezpečné. Zvlášť opatrní by měli být majitelé v parcích, na sídlištních plochách nebo v místech, kde se často používají postřiky proti plevelu.
Pokud pes po pojídání trávy zvrací jednou a pak je v pořádku, nemusí to znamenat vážný problém. Jestliže ale zvrací opakovaně, je apatický, má nafouklé břicho, nechce jíst nebo se snaží zvracet bez výsledku, jde už o stav, který vyžaduje vyšetření. U některých onemocnění může být tráva jen doprovodným jevem, nikoli příčinou.
Jak poznat, že pes potřebuje k veterináři
Veterinární pomoc je na místě zejména tehdy, když se kromě pojídání trávy objeví další varovné signály. Patří mezi ně opakované zvracení, průjem trvající déle než jeden den, krev ve stolici nebo ve zvratcích, výrazná únava, nechutenství a bolestivost břicha. U štěňat, starších psů a psů s chronickými nemocemi by měl být práh pro návštěvu ordinace nižší.
Velkým varováním je také náhlá změna chování. Pes, který dříve trávu ignoroval, a najednou ji začne vyhledávat ve velkém, může reagovat na zažívací potíže, parazity nebo jiný zdravotní problém. U některých psů se tímto způsobem projevuje i reflux, gastritida nebo potravinová intolerance.
Veterinář bude obvykle zjišťovat, jak často pes trávu jí, zda zvrací, jak vypadá stolice, jaké má krmivo a zda nepřišel do kontaktu s toxickými látkami. Podle potřeby může doporučit vyšetření krve, stolice, ultrazvuk břicha nebo změnu krmiva. U opakovaných potíží je důležité sledovat, zda pes nemá i další příznaky, například nadměrné slinění, hubnutí nebo změnu pitného režimu.
Co může majitel udělat doma
Pokud pes jí trávu jen občas a jinak je zdravý, není nutné ho za to trestat. Mnohem užitečnější je sledovat kontext. Pomůže si všímat, zda to dělá po delší hladovce, po intenzivním pohybu, při stresu nebo na konkrétním místě. Praktické je také zaznamenat, zda po trávě zvrací, a pokud ano, jak často a v jakém množství.
U psů, kteří trávu vyhledávají pravidelně, dává smysl zkontrolovat krmný režim. Některým jedincům pomůže kvalitnější krmivo s vyšším podílem vlákniny nebo rozdělení dávky do více menších porcí během dne. Pokud pes jí příliš hltavě, může být problém i v rychlém přijímání potravy, které zatěžuje žaludek a zvyšuje riziko nevolnosti.
Na procházkách je dobré zabránit tomu, aby pes žral trávu z míst s neznámým ošetřením. V praxi to znamená mít pejska pod dohledem, zvlášť ve městě, u silnic nebo v parcích po údržbě zeleně. Pokud má pes tendenci trávu vyhledávat opakovaně, může pomoci více pohybu, čichacích her nebo tréninkových aktivit, které odvedou pozornost jinam.
- Občasné okusování trávy bez dalších příznaků bývá běžné.
- Opakované zvracení nebo průjem už vyžaduje pozornost.
- Náhlá změna chování může signalizovat zdravotní problém.
- Tráva z ošetřených ploch může být pro psa riziková.
- Štěňata, senioři a nemocní psi by měli být sledováni pečlivěji.
Jaké mýty kolem psí trávy neplatí
Jedním z nejrozšířenějších mýtů je, že pes jí trávu jen tehdy, když má „špinavý žaludek“. Ve skutečnosti na to neexistuje jednoduché pravidlo. Někteří psi po trávě zvrací, jiní ne, a další ji jedí zcela bez jakýchkoli následků. Chování samo o sobě tedy diagnózu neurčuje.
Další omyl je, že pes tráví trávu, protože mu chybí vitaminy. To platit může jen výjimečně a většinou jde spíše o celkově nevyváženou výživu než o specifický deficit jedné látky. Pokud má majitel podezření na problém s krmením, je lepší řešit složení stravy s veterinářem než zkoušet náhodné doplňky.
Neplatí ani to, že pes, který jednou po trávě zvrací, je automaticky nemocný. Jednorázová epizoda může být reakce na podráždění žaludku, větší náraz v jídle nebo prosté přejedení. Rozhodující je opakování, intenzita a celkový stav zvířete. Právě v tom je pro majitele nejdůležitější rozdíl mezi běžným chováním a signálem, který už stojí za odborné vyšetření.
