Diplom už nestačí. Firmy chtějí hlavně lidi, kteří umějí pracovat
Ještě před dvaceti lety byl vysokoškolský titul vnímán jako téměř automatická vstupenka k lepšímu postavení na trhu práce. Dnes už to zdaleka neplatí. Zaměstnavatelé stále častěji říkají, že jim nestačí formální vzdělání, ale potřebují konkrétní dovednosti, samostatnost a zkušenost z praxe.
Podle dlouhodobých dat Českého statistického úřadu má v Česku vysokoškolské vzdělání zhruba pětina dospělé populace, ale ne všichni absolventi nacházejí uplatnění v oboru, který studovali. Naopak v technických profesích, stavebnictví, instalatérství, elektrotechnice nebo údržbě chybějí tisíce lidí. Nejcitelněji se nedostatek projevuje tam, kde je potřeba manuální zručnost, odpovědnost a schopnost rychle řešit konkrétní problém.
Firmy přitom neříkají, že by vzdělání nemělo hodnotu. Tvrdí ale, že samotný titul bez praxe už nestačí. V době, kdy část vysokoškolských oborů produkuje více absolventů než trh dokáže absorbovat, roste význam řemesel a technických profesí, které se dají těžko nahradit a často přinášejí stabilnější výdělek než některé kancelářské pozice.
Řemesla táhne nedostatek lidí i vyšší poptávka po službách
Situace na trhu práce je v Česku dlouhodobě napjatá. Nezaměstnanost se pohybuje mezi nejnižšími v Evropské unii, a to znamená, že firmy soupeří o každého schopného pracovníka. Když chybí elektrikář, instalatér, zedník nebo strojní mechanik, může se zakázka zpozdit o týdny i měsíce.
Zejména ve stavebnictví je nedostatek pracovníků patrný už několik let. Podle údajů Hospodářské komory i profesních svazů chybějí na trhu desetitisíce lidí v řemeslných oborech. Současně roste počet zakázek na rekonstrukce bytů, instalace tepelných čerpadel, fotovoltaiky, chytrých systémů v domácnostech nebo modernizaci starších budov. Každá z těchto oblastí potřebuje lidi, kteří umějí pracovat rukama, číst technickou dokumentaci a dodržet bezpečnostní pravidla.
Řemeslník dnes navíc už dávno není jen člověk s nářadím v ruce. Zedník pracuje s přesnými podklady, instalatér se setkává s moderními technologiemi, elektrikář musí rozumět digitálním systémům a servisní technik komunikuje se zákazníkem i s projektantem. Trh proto nevyžaduje jen sílu a zručnost, ale i schopnost učit se novým postupům.
- instalatéři řeší rozvody vody, topení i nové technologie vytápění
- elektrikáři se podílejí na domácích instalacích, výrobě i průmyslu
- svářeči a strojní mechanici jsou klíčoví pro výrobu a údržbu
- zedníci, tesaři a pokrývači zůstávají nepostradatelní ve stavebnictví
Proč část absolventů naráží na realitu až po škole
Problémem českého školství je podle zaměstnavatelů i odborníků často slabé propojení výuky s praxí. Řada studentů sice projde náročným studiem, ale během něj získá jen omezený kontakt s reálným provozem. Po nástupu do práce pak zaměstnavatel zjistí, že čerstvý absolvent zná teorii, ale neumí ji převést do konkrétního výkonu.
To je patrné zejména u některých humanitních a všeobecných oborů, kde je na trhu práce vyšší konkurence. Absolventi pak často končí v administrativě, obchodě nebo službách, i když původně studovali něco úplně jiného. Podle statistik Národního vzdělávacího fondu se část mladých lidí do oboru, který vystudovali, vůbec nenapojí, nebo v něm zůstane jen krátce.
Naopak učňovské a technické obory mívají jednu výhodu: studenti se už během studia dostávají do provozu, na stavby, do dílen nebo firemních zázemí. Získají pracovní návyky, naučí se používat konkrétní vybavení a po vyučení jsou pro zaměstnavatele okamžitě využitelní. Právě to dnes často rozhoduje.
„My nepotřebujeme, aby nám někdo donesl jen diplom. Potřebujeme člověka, který ráno přijde a ví, co má dělat,“ shrnují zaměstnavatelé v řemeslných oborech dlouhodobě. V praxi to znamená, že firma dá často přednost vyučenému člověku s praxí před absolventem vysoké školy bez zkušeností.
Platy už nejsou jen doménou kanceláří
Ještě nedávno se mezi rodiči i studenty držela představa, že jediná cesta k dobrému výdělku vede přes vysokou školu a kancelářskou kariéru. Dnes se tenhle obraz mění. V mnoha regionech si šikovní řemeslníci vydělají více než lidé v administrativě nebo na některých juniorských pozicích s vysokoškolským diplomem.
Mzdy se samozřejmě liší podle regionu, zkušeností i zaměření. Obecně ale platí, že kvalifikovaný elektrikář, svářeč nebo specialista na topenářské systémy může mít velmi solidní příjem, zvlášť pokud pracuje na živnost nebo má vlastní zakázky. U některých profesí navíc hraje roli i nedostatek lidí, který tlačí odměny nahoru.
Podle nabídek práce na českých pracovních portálech se běžně objevují nástupní mzdy pro kvalifikované techniky a řemeslníky v rozmezí od zhruba 35 do 50 tisíc korun hrubého, v některých specializovaných profesích i více. U zkušených pracovníků, kteří umějí pracovat samostatně a mají vlastní klientelu, může být výdělek ještě vyšší. Oproti tomu řada absolventských míst v administrativě nebo marketingu začíná pod touto úrovní.
Důležité je také to, že řemeslo nabízí možnost rychlejšího startu do samostatného života. Zatímco vysokoškolák stráví na studiu tři až pět let, vyučený člověk může po třech letech nastoupit do práce a vydělávat. V době drahého bydlení a rostoucích životních nákladů je to pro mnoho rodin zásadní argument.
Školy se snaží reagovat, ale změna jde pomalu
České střední školy i učiliště se snaží situaci zlepšit, například větším propojením s firmami, odbornými praxemi nebo duálním vzděláváním. Některé obory modernizují vybavení dílen a laboratoří, jinde pomáhají mistři odborného výcviku a firmy, které si budoucí zaměstnance vychovávají od začátku.
Problém je ale hlubší. Společenská prestiž vysokoškolského titulu zůstává v Česku stále vysoká a řada rodičů dál tlačí děti k maturitě a následně na vysokou školu, i když by jim více sedělo technické nebo řemeslné vzdělání. Výsledkem je přeplněný zájem o některé obory a naopak slabý zájem o ty, které trh skutečně potřebuje.
Ministerstvo školství i zaměstnavatelské svazy opakovaně upozorňují, že je třeba posílit kariérní poradenství už na základních školách. Děti by podle nich měly dříve poznat, co obnáší konkrétní profese, a neměly by se rozhodovat jen podle společenského statusu oboru. V praxi totiž rozhoduje, zda má člověk pro danou práci předpoklady, zájem a ochotu se učit.
Do hry vstupuje i demografie. Populace žáků v některých ročnících klesá a školy budou muset soupeřit o každého uchazeče. To může vést k většímu důrazu na kvalitu výuky, moderní vybavení i přímou spolupráci s podniky. Právě tam může vzniknout model, který lépe propojí školu s reálným pracovním trhem.
Budoucnost patří lidem, kteří něco umějí, ne jen něco vystudovali
Český pracovní trh vysílá poměrně jasný signál: titul sám o sobě už není zárukou úspěchu. Hodnotu má především to, co člověk skutečně umí, jak rychle se dokáže zapojit do práce a zda přináší řešení, ne jen teorii. V oborech, kde chybějí lidé, získávají na významu řemeslníci, technici a odborníci s praxí.
To neznamená, že vysoké školy ztrácejí smysl. Lékaři, inženýři, právníci, učitelé nebo vědci budou i nadále nezastupitelní. Změnil se ale poměr sil: kdo dnes studuje jen kvůli papíru, bez jasné představy o uplatnění, může po absolutoriu narazit na tvrdou realitu. A kdo se naučí řemeslu nebo technické profesi, může mít naopak velmi dobré vyhlídky i bez dlouhého vysokoškolského studia.
Právě proto se dnes stále častěji ukazuje, že skutečnou hodnotu na trhu práce nemá titul, ale schopnost odvést kvalitní práci, kterou někdo potřebuje hned a bez dlouhého zaučování.
