Od „sdílení“ k byznysu za miliardy
Když se před lety začaly prosazovat služby jako Airbnb a Uber, jejich zakladatelé mluvili o sdílené ekonomice, lepším využití nevyužitých kapacit a o tom, že si lidé mohou snadno přivydělat. V praxi se z tohoto modelu stal obří globální byznys, který změnil cestování, dopravu i městské trhy s bydlením. Zatímco v reklamních kampaních vystupují jako platformy propojující běžné lidi, ekonomická realita je mnohem tvrdší: největší část hodnoty vytvářejí a inkasují samotné platformy, jejich investoři a v mnoha případech i profesionální hráči, kteří systém využívají ve velkém.
Airbnb dnes působí ve více než 220 zemích a regionech a dlouhodobě zprostředkovává stovky milionů nocí ročně. Uber zase podle svých výsledků přepravil za poslední roky desítky miliard jízd a v řadě měst je jeho jméno téměř synonymem pro objednání vozu. Přesto obě firmy dlouho bojovaly s tím, aby přeměnily rychlý růst v stabilní zisk. A právě v tom je jádro příběhu: čím více uživatelů službu využívá, tím větší tržby přicházejí platformě, i když jednotlivý hostitel nebo řidič často vydělává jen omezeně.
Airbnb: vydělává hlavně ten, kdo má víc nemovitostí
Airbnb se prezentuje jako možnost, jak pronajmout volný pokoj nebo byt a přivydělat si na cestování, hypotéku či běžné výdaje. Jenže data z mnoha měst ukazují, že hlavní část nabídky netvoří příležitostní hostitelé, ale profesionální pronajímatelé a vlastníci více nemovitostí. V turisticky atraktivních lokalitách se z krátkodobých pronájmů stal plnohodnotný investiční model, který vytlačuje dlouhodobé bydlení a zvyšuje tlak na ceny nájmů.
Ve velkých metropolích, jako je New York, Barcelona nebo Amsterdam, řada studií ukázala, že menšina hostitelů obsluhuje značnou část trhu. Často jde o lidi nebo firmy, které spravují desítky až stovky nabídek. V New Yorku se například dlouhodobě objevovala zjištění, že velká část příjmů z krátkodobých pronájmů jde na vrub hostitelů s více jednotkami, nikoli jednotlivců, kteří občas pronajmou vlastní byt během dovolené. Podobný obraz se opakuje i jinde: čím profesionálnější provoz, tím vyšší výnosy.
Výdělek hostitele přitom snižují poplatky platformě. Airbnb si obvykle účtuje servisní poplatek od hosta a v některých případech i od ubytovatele, přičemž celková marže se liší podle trhu a typu rezervace. Pro hostitele to znamená, že z každé rezervace odevzdají část tržby platformě, další peníze spolknou úklid, daně, energie, amortizace a v turistických centrech také vyšší náklady na správu a dodržování místních pravidel. Pokud majitel pronajímá byt jen občas, může si sice přivydělat, ale čistý zisk bývá po započtení nákladů výrazně nižší, než naznačuje hrubý obrat.
Nejvíc vydělávají vlastníci více bytů v lukrativních lokalitách. Ti mohou rozkládat fixní náklady, optimalizovat obsazenost a využívat dynamické ceny podle sezony. Z jednoduchého přivýdělku se tak stává investice s vysokým zhodnocením, kterou běžný majitel jednoho bytu těžko dorovná.
Uber: řidič nese náklady, platforma bere provizi
Uber při vstupu na trh sliboval flexibilitu a možnost vydělávat si bez klasického zaměstnání. Řidič si měl sám určovat, kdy pojede, a platforma mu měla přivádět zakázky. Jenže ekonomika služby je postavená na tom, že řidič nese většinu provozních nákladů: palivo, servis, pojištění, opotřebení vozu, někdy i leasing. Uber naproti tomu inkasuje provizi z každé jízdy a současně určuje ceny prostřednictvím algoritmů, které reagují na poptávku, provoz i místní podmínky.
Podíl platformy se na různých trzích liší, ale v praxi jde o významnou část ceny. Řidiči tak často vidí jen to, co dostanou „na účet“, nikoli to, kolik zákazník skutečně zaplatil. Když se připočte čas strávený čekáním mezi jízdami, jízda bez pasažéra a náklady na provoz auta, čistý hodinový výdělek může být podstatně nižší, než působí na první pohled. V řadě měst se proto objevily výpočty, podle nichž je příjem řidičů po odečtení nákladů blízký minimální mzdě, nebo jí dokonce klesá pod ni.
Uber zároveň profituje z rozsahu. Čím více řidičů a zákazníků na platformě je, tím užitečnější služba je pro obě strany. Tento síťový efekt je silný, ale zisky z něj se koncentrují u vlastníka platformy. Firma navíc rozšířila podnikání o rozvoz jídla přes Uber Eats, čímž rozložila riziko a zvýšila objem transakcí, z nichž může vybírat provize.
Pro řidiče je model atraktivní hlavně v situaci, kdy potřebují rychlý přístup k práci bez dlouhého náboru. Z dlouhodobého hlediska ale mnozí kritizují nejistotu příjmů, absenci klasických benefitů a závislost na algoritmu, který může měnit podmínky prakticky ze dne na den.
Kdo na platformách vydělává nejvíc
Největší zisky z fenoménu sdílené ekonomiky často nesedí u jednotlivých uživatelů, ale u několika vrstev aktérů. První jsou samotné platformy, které inkasují poplatky z každé transakce a mají přístup k datům o chování zákazníků. Druhou skupinou jsou investoři, kteří do firem vstoupili v době růstu a benefitují z jejich tržní hodnoty. Třetí skupinou jsou profesionální provozovatelé, kteří z obou služeb udělali standardizovaný byznys.
Airbnb hostitel s jedním bytem může v dobré sezoně vydělat slušný obnos, ale majitel portfolia deseti bytů už funguje jako malá hotelová síť. Podobně Uber řidič, který jezdí pár hodin týdně, není srovnatelný s flotilovým provozovatelem nebo s lidmi, kteří využívají více vozů a řidičů najednou. Sdílená ekonomika se tak v mnoha případech posunula od „peer-to-peer“ modelu k profesionalizovanému trhu, kde drobný účastník soupeří s kapitálově silnější konkurencí.
Významnou roli hrají také města a turistický ruch. V centrech s vysokou návštěvností mohou krátkodobé pronájmy generovat vyšší výnos než klasický nájem, což vede k přesunu bytů z dlouhodobého trhu. Majitelé nemovitostí na tom vydělají, ale místní obyvatelé často čelí vyšším nájmům a horší dostupnosti bydlení. V dopravě zase rostoucí počet platforem zvyšuje nabídku přepravy, ale zároveň tlačí na cenu práce řidičů.
Regulace, daně a odpor měst
Právě kvůli těmto dopadům začala řada měst i států přitvrzovat. New York omezil krátkodobé pronájmy s cílem vrátit část bytů na dlouhodobý trh. Barcelona dlouhodobě bojuje s nelegálními nabídkami a zavádí přísnější pravidla pro turistické ubytování. V mnoha evropských městech se diskutují limity počtu dní, po které lze byt přes Airbnb pronajímat, povinnost registrace nebo vyšší daňové zatížení.
U Uberu a podobných platforem se debata točí kolem statusu řidičů. Jsou to samostatně výdělečné osoby, nebo de facto zaměstnanci? Soudy a zákonodárci v různých zemích dávají rozdílné odpovědi. Ve Velké Británii například soudy přiznaly řidičům část pracovních práv, v některých dalších státech se prosazují minimální standardy odměňování nebo povinné pojištění. Cílem je snížit nerovnováhu mezi platformou a lidmi, kteří na ní fakticky závisí.
Daňová otázka je další slabé místo. Digitální platformy často fungují napříč jurisdikcemi, což komplikuje zdanění a kontrolu. Zatímco hostitelé a řidiči obvykle daně platit musí, platforma sama dokáže optimalizovat strukturu příjmů i sídlo v různých zemích. I to je důvod, proč se v debatě o sdílené ekonomice stále častěji mluví o tom, že „sdílení“ je spíš marketingový pojem než přesný popis skutečného ekonomického vztahu.
Co z toho plyne pro běžného uživatele
Pro běžného člověka je Airbnb často pohodlnější než hotel a Uber zase rychlejší než klasické taxi. To je důvod, proč obě služby nadále rostou a drží si silnou pozici na trhu. Jenže při pohledu na tok peněz je zřejmé, že nejvýnosnější část celého modelu drží platforma a kapitálově silní hráči kolem ní. Jednotlivec si může přivydělat, ale zároveň nese riziko výkyvů poptávky, změn pravidel a rostoucí konkurence.
U Airbnb se navíc ukazuje, že krátkodobý pronájem v turistických centrech může být pro majitele výnosnější než klasický nájem, pokud má více bytů nebo profesionální zázemí. U Uberu zase platí, že flexibilita má svou cenu: řidič sice může začít téměř okamžitě, ale za každou hodinu práce platí provozem vlastního auta, nejistotou příjmů a závislostí na algoritmu. Sdílená ekonomika tak dnes méně připomíná sousedské sdílení a více globální distribuční byznys, v němž se největší část hodnoty koncentruje nahoře.
