Kdy začíná sezóna a proč právě teď
Sezóna polární záře se v praxi neřídí kalendářem, ale kombinací tmy, počasí a sluneční aktivity. Nejlepší podmínky na její pozorování nastávají obvykle od konce srpna do dubna, přičemž vrchol bývá mezi zářím a březnem. V létě je na severu příliš světla, a zejména za polárním kruhem komplikují pozorování takzvané bílé noci a půlnoční slunce.
Pro běžného cestovatele platí jednoduché pravidlo: čím delší a tmavší noc, tím větší šance. V době kolem podzimní a jarní rovnodennosti bývá aktivita aurory často vyšší, protože geomagnetické podmínky jsou příznivější. Neznamená to ale, že v jiných měsících je pozorování nemožné. Naopak, při silné geomagnetické bouři se polární záře může objevit i v oblastech, kde ji lidé běžně nevídají.
Rozhodující je také fáze Měsíce. Jasný úplněk může slabší záři výrazně přebít, zatímco bezměsíčná noc dává šanci zachytit i jemné zelené pruhy na obloze. Meteorologové a průvodci proto doporučují plánovat výpravu na několik nocí po sobě, nikoli spoléhat na jediný večer.
Kam jet: nejspolehlivější destinace v Evropě
Pokud chce cestovatel vsadit na vysokou pravděpodobnost úspěchu, patří mezi nejjistější cíle sever Norska, Švédska, Finska a Islandu. V těchto zemích je aurora běžným lákadlem zimní turistiky a infrastruktura je tomu přizpůsobená. Velkou výhodou je dostupnost, relativně bezpečné prostředí a možnost vyrazit i na vlastní pěst.
Norsko nabízí jednu z nejlepších kombinací dostupnosti a šance na úspěch. Oblíbené jsou Tromsø, Lofoty nebo Alta. Tromsø leží zhruba 350 kilometrů za polárním kruhem a díky letišti, hotelům i organizovaným výjezdům patří k nejnavštěvovanějším místům v Evropě. V oblasti Lofot zase září často rámují dramatické scenérie fjordů a hor, což láká hlavně fotografy.
Finské Laponsko, zejména oblasti kolem Rovaniemi, Saariselkä nebo Inari, je známé dlouhými tmavými nocemi a menším světelným znečištěním. Právě Inari, ležící vysoko nad severním polárním kruhem, bývá považováno za jedno z nejlepších míst v Evropě pro klidné pozorování. V zimních měsících zde bývá aurora viditelná i několik desítek nocí za sezónu, pokud přejí podmínky.
Švédsko sází hlavně na oblast Abiska, která je proslulá stabilním mikroklimatem. Díky horskému stínu zde bývá méně oblačnosti než v okolí, a proto je Abisko často doporučováno i zkušenými lovci polární záře. Island zase láká díky snadné dostupnosti z Evropy a možnosti spojit auroru s geotermální krajinou, ledovci a pobřežím. Nejlepší podmínky bývají mimo Reykjavík, kde světelné znečištění rychle roste s každým kilometrem od centra.
Severní Amerika a skutečně odlehlá místa
Kdo chce vyšší pravděpodobnost silné polární záře, může zamířit i do Severní Ameriky. V Kanadě jsou populární Severozápadní teritoria, Yukon nebo Nunavut. Město Yellowknife v Severozápadních teritoriích patří mezi nejznámější aurorové destinace na světě a místní turistický ruch je na tom postavený do značné míry celoročně. Díky poloze hluboko na severu a nízké oblačnosti zde bývá v zimě velmi vysoká šance na úspěch.
V USA je tradičním místem pro pozorování Aljaška, především okolí Fairbanks. To leží pod aurorovým oválem, tedy pásmem, kde je výskyt záře nejpravděpodobnější. Fairbanks se často uvádí jako jedna z nejlepších destinací na světě, protože kombinuje relativní dostupnost, ubytovací kapacity a vysoký počet jasných nocí. Turisté ale musí počítat s mrazem, který v zimě běžně klesá hluboko pod nulu.
Odlehlejší lokality mají jednu zásadní výhodu: minimum světelného smogu. Na druhou stranu vyžadují lepší plánování, vyšší rozpočet a větší důraz na bezpečnost. Cestovatelé by měli počítat s omezenou dopravou, kratší otevírací dobou služeb a nutností sledovat předpověď počasí i silniční podmínky.
Co rozhoduje o úspěchu: počasí, aktivita a trpělivost
Polární záře vzniká v okamžiku, kdy nabité částice ze Slunce narážejí do zemské atmosféry a vyvolávají světelné emise. Pro pozorovatele je důležitý především index geomagnetické aktivity, nejčastěji označovaný jako Kp. Ten se pohybuje od 0 do 9 a čím vyšší hodnota, tím větší šance, že bude záře viditelná i mimo nejsevernější oblasti. Při hodnotách kolem Kp 3 až 4 bývá aurora často patrná v severní Skandinávii, při silnějších bouřích se může objevit mnohem jižněji.
Stejně důležitá je i oblačnost. I velmi silná aktivita je k ničemu, pokud je obloha zatažená. Proto se vyplatí sledovat několik předpovědí najednou: geomagnetickou aktivitu, meteorologickou situaci a místní cloud cover. Řada cestovatelů používá specializované aplikace, které kombinují data z družic, magnetometrů a modelů počasí. Mezi oblíbené patří například aplikace s upozorněním na auroru nebo weby sledující aktuální hodnoty Kp v reálném čase.
Podle zkušeností průvodců je nejlepší vyjet na lov polární záře alespoň na tři až pět nocí. Jedna noc totiž často nestačí. Aurora může přijít až po půlnoci, může trvat jen několik minut a někdy se ukáže jen jako slabý oblouk na severním obzoru. Delší pobyt výrazně zvyšuje šanci, že člověk nepřijede zbytečně.
- Nejlepší čas: od konce srpna do dubna
- Nejlepší hodiny: zpravidla mezi 22.00 a 2.00, často i později
- Nejlepší podmínky: tmavá noc, jasno, nízké světelné znečištění
- Nejlepší strategie: pobyt na více nocí a pohyb mimo městské osvětlení
Jak si výpravu naplánovat, aby nezůstalo jen u fotografie z katalogu
Při plánování zájezdu nebo individuální cesty je dobré začít rozpočtem. Ceny se podle destinace výrazně liší. Krátký zimní pobyt na Islandu nebo v severním Norsku vyjde obvykle dráž než cesta do finského Laponska, zejména kvůli letenkám a ubytování. Organizované aurorové výjezdy často stojí od několika desítek do stovek eur za osobu podle délky, lokality a služeb. U luxusnějších variant s chatičkami, saunou nebo nočním přesunem mimo civilizaci mohou ceny růst ještě výrazněji.
Na místě se vyplatí myslet i na praktické detaily. Teploty ve Finsku, Norsku nebo Kanadě mohou v zimě klesat pod minus 20 stupňů Celsia, v mrazivějších oblastech i níž. Cestovatelé potřebují vrstvené oblečení, nepromokavou obuv, rukavice, čepici a náhradní baterie. Studené počasí totiž rychle vybíjí mobilní telefony i fotoaparáty. Fotografové by měli mít stativ, širokoúhlý objektiv a možnost manuálního nastavení expozice.
Důležité je také počítat s tím, že polární záře není jen zelená clona na obloze. Někdy má bělavý, růžový nebo červený nádech, jindy vytváří sloupy, oblouky nebo vlnící se pásy. V nejsilnějších případech bývá viditelná pouhým okem velmi výrazně, ale slabší aktivita se na fotografii projeví lépe než v reálném pohledu. Proto se vyplatí neodcházet po prvním neúspěchu a dát obloze čas.
Pro mnoho lidí je nejpraktičtější kombinace menšího města s možností rychlého úniku do tmy. Tromsø, Rovaniemi nebo Fairbanks jsou v tomto směru ideální: nabízí služby, dopravu i organizované výlety, ale zároveň umožňují během desítek minut dorazit do oblastí bez světelného smogu. Právě tato rovnováha dělá z polární záře zážitek, který se dá naplánovat poměrně přesně, ale nikdy ne zcela kontrolovat.
